Brough of Birsay je malý neobydlený ostrov o rozloze asi 21 ha, který je od nejbližšího přístupového místa Point of Buckquoy vzdálen přibližně 240 m. Na Brough of Birsay se lze dostat suchou nohou pouze při odlivu – při přílivu je Brough of Birsay ostrovem, při odlivu poloostrovem – proto je důležité si předem zjistit kdy začíná, a hlavně kdy končí, odliv. A protože na ostrově neustále hodně fouká a občas (= často) prší, není radno se zde zdržeti přes příliv – není se moc kam schovat a odejít se nedá už vůbec.
Po příchodu na ostrov se nejprve dostanete do prastaré vikingské vesnice, podle které má ostrov jméno. Založena a obývána byla někdy před 5000 lety. Z vesnice se zachovaly jen základy (ty nejvyšší zbytky jsou pozůstatky kostela Svatého Petra), takže se sem dnes jezdí spíše za ptáky na ptačí útesy. Nad útesy stojí od roku 1925 opět jeden ze Stevensonových majáků. Sice je vysoký pouze 11 m, ale nad hladinou moře je celých 52 metrů, a proto dosvítí až na vzdálenost 18 námořních mil a bliká 3 krát za 25 sekund. Zajímavé je, že od roku 2002 je světlo majáku napájeno solárními panely a větrnými turbínami a zapínán je pomocí světelného senzoru. Údržba je prý prováděna pouze jednou ročně.
Na ptačích útesech žije několik druhů ptáků. Nejhezčí z nich je určitě Papuchalk bělohlavý, ale najdete tu i několik druhů racků (bělohlavý, mořský), kormorány, alku malou (alca torda) a další.
Papuchalk bělobradý (Fratercula arctica, Puffin): malý mořský pták dorůstající výšky 26 – 29 cm s rozpětím křídel 47 – 63 cm a 3 – 4 cm dlouhým výrazným zobákem. Živí se převážně malými rybkami, za kterými se potápí až 70 m hluboko a přitom pod vodou vydrží až 30 sekund. K lovu vyhledávají hejna ryb a přitom v zobáku udrží i více než 30 rybek, ale běžně jich nosí kolem deseti. Ve vzduchu dokáží mávnout křídly až 400x za minutu a dosahují rychlosti až 88 km/h.
Papuchalk je známý svým barevným zobákem, který je nejnápadnější na začátku léta. Barevná je pouze rohovitá vrstva, která pokrývá zobák zvenčí. Ovšem když tito ptáci zamíří přezimovat na moře, rohovitá část odpadne a papuchalk se stane méně nápadným. No a na jaře se zase vybarví…
Jinak papuchalci jsou monogamní, jen v případě smrti partnera si najdou jiného nezadaného dospělého ptáka.
Vzhledem k vybarvení v okolí oka vypadají tak nějak smutně – je to prostě „smutný“ pták s krásně vybarveným zobákem.
