To, že je whisky národním nápojem Skotska ví nejspíš každý, takže jet do Skotska a nepodívat se alespoň do jedné destilérky asi není zcela běžné. My jsme se byli podívat v destilérce Dallas Dhu, kterou založil v roce 1898 Alexander Edward a první sud zde byl naplněn 3. června 1899, poslední sud pak 16. března 1983 – z důvodu stoupajícího ekonomického tlaku a pro nedostatek vody nutné k výrobě. Od roku 1988 je z lihovaru muzeum.
Samotný název palírny Dallas Dhu pochází od starogaelského výrazu Dalais Dubh, který lze do češtiny přeložit jako „údolí černé vody“. No není ten název romantický?
Každou destilérku ve Skotsku poznáte již z dálky podle charakteristické pagodovité věže, jejímž účelem je odvádět páru a kouř vznikající při výrobě. Také obvykle mívají na dvoře složené hromady sudů. Některé jsou prázdné a čekají na vyčištění a naplnění, avšak některé jsou již plné – to by mě zajímalo, jak by u nás vydržely dlouho…
Whisky má na území Skotska prastarou tradici, nejstarší doložený prodej ječmene na výrobu whisky je z konce 15. století. Vaření whisky ale pravděpodoně dorazilo do Skotska mnohem dříve – snad již někdy v 6. století a možná i dříve. „Žízeň“ byla, je i bude…
Aby se mohla whisky nazývat skotskou, musí splnit několik základních podmínek:
- musí být vypálena v palírně ve Skotsku ze skotské vody a sladového ječmene;
- po destilaci musí obsahovat méně než 94,8% alkoholu, aby se zachovala chuť z fermentace;
- musí zrát na území Skotska po dobu nejméně tři roky a jeden den a to v dubových sudech;
- nesmí obsahovat jiné než povolené přísady (voda a karamelové barvivo);
- do lahví se může stáčet pouze whisky s obsahem alkoholu nad 40%.
Výroba whisky má několik fází – sladování (klíčení obilí), fermentace (kvašení), destilace (zvýšení obsahu alkoholu odpařováním vody), zrání (probíhá v dubových sudech, které mohou být použity vícekrát, proto se využívají sudy po francouzských vínech a koňacích, po americké whisky, apod., které během zrání dodávají whisky chuť).
Součástí prohlídky sice byla i ochutnávka, ale ochutnávek není nikdy dost a tak jsme navštívili ještě „Whisky Castle“ – prodejnu, kde neprodávají nic jiného než jen samou pravou skotskou whisky. Prý jich mají hodně přes pětset různých druhů! Některé lahve byly skleněné, některé porcelánové. Některé stály kolem 40£ a jiné i několik tisíc liber. Nejstarší whisky byly staré i více než 40 let.
Ochutnávali jsme tři „vzorky“. Jeden „vzorek“ mne nezaujal a tak si na něj nepamatuji, další byla whisky, která byla vyrobena ku příležitosti narozenin královny Alizabety a poslední vzorek byla 12-ti letá whisky z dubového sudu s výraznou dubovou chutí. Vzhledem k doprovodnému výkladu majitele byla ochutnávka velmi zajímavá. Na první pohled bylo vidět, že ho jeho práce baví 😉 .
