V minulosti bývaly dožínky slavnost, která se konala po ukončení žní v podstatě na každé vesnici. Než dožínky začaly, místní dívky upletly velký věnec z různého obilí a vpletly do něho i nějaké polní kvítí, které zrovna někde kvetlo, a nějaké barevné stužky. Dříve bývala slavnost spojena se mší a v Polsku je spojena se mší i dnes.
V polském Marciszówe se letošní dožínky konaly v sobotu 1. září 2012, a protože jsem v Polsku na dožínkách ještě nebyl, a protože tam odpoledne jel z Pilníkova autobus, tak jsme využili možnosti se dožínek zúčastnit.
Dožínky začaly před třetí hodinou odpolední průvodem od obecního úřadu na nedaleké náměstíčko u Kulturního domu, kde se následně konala Mše Svatá. Po mši byl udělen pamětní diplom stoleté občance Marciszówa paní Wandě Sajewicz.
Přibližně v půl páté byly „Obecní Dožínky“ zahájeny krátkými proslovy představitelů gminy Marciszów. Místní zemědělci předvedli čeho v uplynulém roce dosáhli, z pódia občas vyprávěl moderátor nějaké asi veselé historky, kterým jsme bohužel vesměs nerozuměli 🙁 a vystupovali zde lidové soubory, například Sokolík, Rudawianie, Kowarskie Wrzosy, Zorza, Malwinki, Ciechanowiczanki, i sportovci předvedli své umění.
A když nám vyhládlo, bylo zajištěno také jídlo a pití. Naši hostitelé se o jídlo postarali opravdu výborně, například mi chutnalo polské národní jídlo bigos, které mi připomíná segedinský guláš z libového masa a bez vody nebo větrníčky plněné zeleninovým salátem.
Dožínky byly zakončeny večerní taneční zábavou na které hrála hudební skupina „Glośna Cisza“ („Hlučné ticho“).
Bylo to zajímavě strávené odpoledne (i večer) a také nová zkušenost, jak se dožínky slaví jinde.
Video je dlouhé 11:10 minut.
