Dnes je tomu právě 180 let, co se mohl odehrát tento příběh:
Od Vítězné se k Pilníkovu v šeru ranním blíží štíhlá, vysoká postava zahalená v bílém (nebo snad šedém?) plášti, z podkterého červená podšívka ven se dere. Na hlavě temně rudý klobouk s širokou krempou a dlouhé vlasy, létají kolem tváře poutníkovi bledé. V ruce třímá hůl a mlčky kráčí. A hle, za vysokou postavou touto ještě jedna, o něco menší, postava se skrývá.
Kam kráčí tajemné postavy tyto? Několik místních se po nich v údivu otočí, ale oni jdou stále dál. Jdou rychle, kam as spěchají?
Kolem kostela na náměstí jen projdou, pohledy o něj lehce zavadí, ale mlčky kráčí dál… Na konci městečka, kohosi se zeptají: „Kudy na Silberštejn vydati se máme?“, a potom dále kráčí v ranním tichu, jen křikem ptáků rušeném.
Kdopak to asi je? Kdo by to mohl býti? Kdo narušil zde ranní klid?
Těmito poutníky mohli být Karel Hynek Mácha (*16.11.1810 v Praze – †6.11.1836 v Litoměřicích) a jeho častý společník a přítel Eduard Hindl (*1811 – †1891) při své cestě na Sněžku, kterou podnikli na přelomu srpna a září roku 1833. Takto to asi nejspíš nebylo, ale třeba i být mohlo. Záleží na tom, jak si vyložíme zápisky a kresby z Máchovy cesty do Krkonoš. Zápisky s popisem cesty totiž končí zápisem z šestého dne cesty (25.08.1833) v Třebihošti. O další cestě se lze jen dohadovat například podle kreseb krajiny, hradů a hlavně hradních zřícenin. V cestovním deníku jsou kresby uvedené za plánem cesty a jsou obvykle doplněny poznámkami. Známé je, že na vrcholu Sněžky stanul Mácha 28. srpna 1833 (viz zápis v pamětní knize Sněžky ze dne 28. srpna 1833) a potom dále až 3. září 1833, že byl v Miletíně (což je uvedeno v dopise K. Lhoty K. V. Zapovi ze dne 06.09.1833). O posloupnosti navštívených míst mezi těmito datumy se tudíž lze jen dohadovat. Toto je ještě zkomplikováno tím, že Mácha při svých zápiskách přeskočil jeden list ve svém deníku (strany 49 a 50), ke kterým se následně vrátil. Tím ovšem došlo k narušení časové posloupnosti kreseb, a proto dnes nelze s určitostí říci, zda-li byl na Bruštejně (Silberštejně) při cestě na Sněžku nebo až při cestě zpáteční, a bohužel ani odkud na Sněžku vystoupil (snad od Pomezní boudy?) a kudy sestoupil (přes Obří důl?).
Z těchto uvedených důvodů jsou také minimálně tři interpretace Máchovi cesty. Jan Čáka ve svém díle uvádí trasu Třebihošť, Zvičina, Debrné, Hostinné, Silberštejn, Sněžka. Obdobnou trasu uvádí i Aleš Fetters. Naproti tomu Bohumír Mráz jej poslal po trase: … Radkyně, Pecka, Čistá, Krkonoše, Adršpach, Bruštejn, Choustníkovo Hradiště, Miletín, … Jak vidíte, vlastní cesta na Sněžku není nikde upřesněna. Že byl na Břečštejně víme určitě, takže přes Pilníkov klidně jít mohl. Řekněme rovnou, že pro nás by bylo zajímavější, kdyby přes Pilníkov šel. Ale to se již dnes (asi) nedozvíme…
Na základě této cesty Mácha napsal „Pouť krkonošskou“, která je považována za první český horor. Celý děj je ponurý až strašidelný. Mladý hrdina putuje na vrchol Sněžky, na kterém se odehrává podstatná část děje. Podle Máchy se totiž na vrcholu Sněžky nachází klášter, za jehož zdmi přebývají mniši. No a zde začínají hororové prvky, protože část mnichů je živých, část mrtvých a část jednou ročně vstává z hrobů. Sice nesmí opustit zdi kláštera, avšak vidí kvetoucí okolní přírodu, což na ně působí velmi tísnivě, takže řada z nich zvolí raději dobrovolnou smrt než život ve zdech kláštera. Stejně se během rozhovorů s mnichy rozhodne i poutník…
Zápis K. H. Máchy v pamětní knize Sněžky:
Sněžka zdvíhá čelo jasné,
Krakonošů lampa plane,
Krvavé až zoře zhasne –
Zlaté Čechům slunce vstane.
28. srpna 1833
Zdroj:
- http://wikipedia.org
- Jan Čáka: Poutník Mácha
- Bohumír Mráz: Karel Hynek Mácha: Hrady spatřené
- foto: portrét K. H. Máchy od Jana Vilímka, wikipedia.org
