V noci z 19. na 20. ledna 2026 rozzářila i oblohu nad Pilníkovem nezvykle silná polární záře (aurora borealis). Není to sice poprvé, co byla polární záře z Pilníkova viditelná, ale ještě nikdy nebyla tak výrazná. A protože u nás bylo jasno, tak zrovna byly ideální podmínky pro pozorování pouhým okem i pro fotografování. Na obloze se objevovaly velké červené plochy a před nimi se co chvíli rozzářily a zase po chvíli mizely různě syté zelené závoje. Různě velké zelené závoje tvořily oblouky, shluky či závoje. Některé se zdály být téměř přímo nad hlavou. Barevné efekty se rozprostíraly nejenom na severu, ale roztáhly se od severovýchodu až po západoseverozápad. Nejvýraznější podívaná přišla kolem 23 hodiny a trvala ještě chvíli po půlnoci. Potom začaly barevné efekty slábnout a řídnout.
I další večer bylo možné polární záři vidět, ale proti předchozímu dni to nebylo tak výrazné.
Proč byla tentokrát polární záře tak výrazná?
Za neobvyklou nebeskou podívanou může aktivita Slunce, která je nyní těsně za svým maximem. Slunce se totiž nachází na vrcholu svého jedenáctiletého cyklu, který podle astronomů vyvrcholil na konci loňského roku. Při slunečním cyklu dochází ke změně polarity magnetického pole Slunce a častěji dochází k výronům hmoty z povrchu Slunce často následované erupcím na jeho povrchu. 18. ledna došlo k velkému výronu koronární hmoty následované erupcí a vyvržené částice – protony a elektrony, souhrnně se jim říká sluneční vítr – ve větším množství dolétly k Zemi. Dokonce dříve, než se čekalo. Sluneční vítr byl tentokrát tak silný a rychlý, že částice dolétly až k nám a my je viděli v podobě ojediněle výrazné barevné show.
Proč je polární záře červená a zelená?
Polární záře vzniká mnohem více na severu ve výškách kolem 90 až 200 kilometrů nad zemským povrchem. Tedy mnohem severněji, než je naše poloha. Podle její síly a intenzity je někdy viditelná i u nás. Nejčastěji ale jen červené barevné odstíny nijak zvlášť viditelné. Díky magnetickému poli Země se tok nabitých částic letících ze Slunce usměrňuje k zemským pólům.
Barva polární záře záleží na hustotě atmosféry, tím tedy i na výšce nad zemským povrchem. Červené odstíny jsou výše nad povrchem země, kolem 200 km, a včera byly odstíny červené i stálejší. Zelená záře vzniká níže nad zemským povrchem, obvykle do 100 km, a byla jakoby rozpohybovaná – závoje, které se tvořily jako by se hýbaly, vlnily či pulzovaly. Objevovaly se a po pár sekundách zase mizely. Barvy způsobuje hlavně ionizovaný kyslík a v nižších vrstvách atmosféry se výrazněji může uplatnit i dusík, který zase vytváří modravé až fialové efekty.
Nepamatuji, že by v naší zeměpisné poloze byla polární záře někdy tak výrazná. V loňském roce jsme ji sice pozorovali několikrát, ale byla poměrně nevýrazná a časově i mnohem kratší. Tentokrát to bylo něco úplně jiného! Sice byla pozdě v noci, ale stálo to za to! Nemyslíte?
